Oranžové přešlapování pod slupkou jednoty

Minulý víkend se v pražském kongresovém centru uskutečnil 38. sjezd ČSSD. Co přinesl? Celý sraz se nesl ve snaze co nejvíce se odlišit od koaličního partnera-rivala hnutí ANO. Do jisté míry se jednalo o vydařenou snahu, Bohuslav Sobotka ani žádný z dalších kandidujících na vrcholné funkce ČSSD neobdržel rovných 100% hlasů, také jsme nebyli svědky odstupování kandidátů ve prospěch jednoho z hůry vyvoleného. Navzdory výše zmíněnému ale nedošlo k úplnému odlišení a potřeba profilovat se vůči Andreji Babišovi jako by prosakovala celým jednáním, aby se tu více, tu méně vynořila na povrch.

To, v čem se obě parlamentní frakce přibližují, je zaříkávání se jednotou. Jednota je to pravé slovo dnešní doby. Jednota je ten recept, který sociálním demokratům zaručí světlé zítřky.  Bez jednoty nelze nadále existovat. Velmi trefné, vzpomeneme-li si na ČSSD posledních několika let – vše možné, jen ne reklama na jednotu.

Jistě, pane premiére 

Otázka ale zní jinak: Nejedná se o něco jiného? Není slovo jednota jen krycím heslem? Celkem dobře tento fenomén postihl kandidát na statutárního místopředsedu Jeroným Tejc. Ten se jako jediný z členů „lánského puče“ odhodlal kandidovat do nejvyššího vedení. Právě fakt, že sjezd zvolí Bohuslavovi Sobotkovi jeho „dream team“ podle Tejce, nezaručí, že se ČSSD bude ubírat správnou cestou:

„Pokud se předseda do budoucna obklopí jen těmi, kteří mu lichotí, pak to nebude jeho výhoda, i když si to teď možná myslí. Pokud chcete silnou sociální demokracii, pak v těch následujících volbách dnes odpoledne, ať už se bude jednat o jakékoli volby, volte silné, ne slabé, kteří budou kývat komukoli, kdo bude toho času nahoře.“[1]

Jistě, Jeroným Tejc se nestal statutárním místopředsedou, ale už jen skutečnost, že napoprvé nebyl všemi favorizovaný kandidát zvolen, značí, že Jeroným Tejc, ať už si o jeho morálním kreditu myslíme cokoliv, uhodil pověstný hřebíček na hlavičku. Obklopit se jen pochlebovači a doufat, že ono to nějak půjde, není tou správnou cestou. Výsledky takového počínání můžeme již pěknou řádku let pozorovat v rámci prezidentského úřadu, kde se jak Václav Klaus, tak i Miloš Zeman obklopili těmi, kteří jim nejsou s to oponovat. 

Výkladní skříň Milana Chovance

V kontrastu nám pak dobře vynikne nový statutární místopředseda Milan Chovanec. Ten ve svém projevu nepůsobil nikterak jistě, spíše jako člověk, který si je vědom toho, že má černé svědomí a že za svůj vzestup do nejvyšších pater politiky vděčí zradě a to ne jen tak ledajaké zradě, nýbrž hned dvojnásobné. Milan Chovanec je ztělesněním nového proudu ČSSD, proudu, který si s okázalostí vylepil jednotu do své výkladní skříně, která ale jinak smrdí hnojem.[2]

Problém, který svým bezprecedentním tažením zaselo hnutí ANO, již v českém prostředí zdomácněl natolik, že všichni, jenž se chtějí vymezit vůči Andreji Babišovi, používají obezličku jednoty. Posledním střípkem do této mozaiky je vyjádření ministra zemědělství za KDU-ČSL Mariána Jurečky, který se nechal slyšet, že na květnovém sjezdu nebude kandidovat na předsednický post, prý aby neštěpil stranu.[3] Nic naplat, jednota, ať už se nám to líbí nebo ne, bude rýsovat kontury několika nastávajících let. Snad se neponesou v duchu „držet hubu a krok“.

[1] http://www.cssd.cz/38-sjezd-cssd/projevy/nominacni-projev-jeronyma-tejce-1/

[2] pro srovnání dostupné zde: http://www.cssd.cz/38-sjezd-cssd/videa/

[3] http://zpravy.idnes.cz/jurecka-se-v-boji-o-sefa-kdu-csl-belobradkovi-nepostavi-p1g-/domaci.aspx?c=A150317_073448_domaci_jpl