Nevděčná role České televize
Slavnostní výstřel celé debaty na sebe vzal Miloš Zeman. Ten se vyjádřil ve znění poněkud nešťastném, kdy zpochybnil objektivitu České televize (ČT) skrze údajné napojení na TOP 09[1]. Pokud by tomu tak skutečně bylo, pak bychom v tom samém duchu mohli zpochybnit autonomii mluvčího pana prezidenta pana Ovčáčka, jenž by pak byl ovládán skupinou okolo Haló novin, kde dříve pracoval. Nicméně svůj smysl toto plácnutí do vody splnilo: ČT se dostává do centra veřejného dění.
Dvě roviny výtek
Následující útoky směřující vůči Kavčím horám si lze pro přehlednost rozřadit do dvou argumentačních linií. Za prvé, vysílání ČT je nevyvážené a manipulativní. A za druhé, do hospodaření televize není dobře vidět, a proto je potřeba úprav. V prvním případě se zrcadlí přístup pana senátora Veleby, ale i jeho senátorského kolegy, pana Jiřího Oberfalzera, který se pro změnu ohradil vůči podobě vysílání dětských Zpráviček na kanálu ČT Déčko. Ve druhém přístupu se odráží něco zdaleka jiného. Nejde o prostý diletantismus jako v případě pana Veleby a ve zmenšené podobě u pana Oberfalzera. Tento návrh se rozhodl Kavčí hory zdolat jinou, běžnému občanovi přístupnější stezkou. Nosným bodem celé argumentace budou peníze.
ČT ročně hospodaří se sumou pohybující se kolem 7 miliard korun[2] a to věru není málo. Jen pro srovnání je to přibližně stejná částka, se kterou hospodaří město Ostrava. Již jen prostá existence takto rozsáhlého rozpočtu se jistě stane dobrým materiálem, který bude moci ANO využít vůči ČT. Navíc, samotné hnutí se vyhne potenciálnímu protiúderu, poněvadž se umně schová za ochranu zájmů koncesionářských poplatníků. Fakt, že poplatky zde existují jako garant autonomie ČT, rázem vyšumí do ztracena …
Debata míjející se účinkem
Výše zmíněné přístupy odráží smutnou realitu. ČT se stává vítaným terčem každému, kdo je nespokojený s tím, co se vysílá, nebo v případě Hradu nevysílá. A jak diskuze plyne, tak si nikdo neuvědomuje, do jak ožehavé situace se dostáváme – jakmile se vládnoucí garnituře nebude líbit obsah vysílání, tak obratem rozvíří debatu, jejímž výsledkem bude vykázání ČT do patřičných mezí. A veškeré nyní vzniklé návrhy se také nesou, i když třeba jen skrytě, v tomto znění.
Zároveň s tím je ale potřeba si říci, že diskuze na toto téma by neměla být a priori vylučována z veřejné debaty, neboť toto téma se bytostně týká nás všech. Jejím cílem by neměly být hrubé zásahy, které cíleně oslabují autonomii veřejnoprávních médií. Naopak, diskuze na toto téma by měla vést k nalezení dlouhodobého konsensu, jenž bude reflektovat jejich nezastupitelnou roli ve společnosti.
[1] dostupné na: http://zpravy.idnes.cz/zeman-by-vzal-ct-poplatky-je-to-bezprecedentni-utok-brani-se-televize-126-/domaci.aspx?c=A150306_161244_domaci_kop
[2] dostupné na: http://img.ceskatelevize.cz/boss/image/contents/hospodareni/pdf/rozpocet-ct_2015.pdf
Michael Labutta
Shapirovo zrcadlo pravdy
Diplomatická přestřelka mezi americkým velvyslancem Andrewem Shapirem a Hradem zodpověděla kardinální otázku prezidentství Miloše Zemana, totiž jestli to, co pan prezident dělá, má hlubší smysl nebo zda se prostě a jednoduše baví vášněmi, které svým vystupováním vzbuzuje. Jinými slovy, zda na Hradě sedí osoba s dlouhodobou vizí nebo zda se jedná o malé děcko, které hází kameny do rybníka a pozoruje, jak silné vlnobití na břehu způsobí.
Michael Labutta
Oranžové přešlapování pod slupkou jednoty
Minulý víkend se v pražském kongresovém centru uskutečnil 38. sjezd ČSSD. Co přinesl? Celý sraz se nesl ve snaze co nejvíce se odlišit od koaličního partnera-rivala hnutí ANO. Do jisté míry se jednalo o vydařenou snahu, Bohuslav Sobotka ani žádný z dalších kandidujících na vrcholné funkce ČSSD neobdržel rovných 100% hlasů, také jsme nebyli svědky odstupování kandidátů ve prospěch jednoho z hůry vyvoleného. Navzdory výše zmíněnému ale nedošlo k úplnému odlišení a potřeba profilovat se vůči Andreji Babišovi jako by prosakovala celým jednáním, aby se tu více, tu méně vynořila na povrch.
Michael Labutta
S Andrejem na věčné časy, ale ani o vteřinu déle
Současný víkend slibuje odhalení hodné případů Sherlocka Holmese. I když tentokrát nebude obtížnost zápletky odpovídat tomu, čemu je hrdina románů Sira Arthura Conana Doyla přivyklý. Na pražském Chodově se uskuteční sjezd hnutí ANO. Je to snad námět pro barvité příběhy londýnského detektiva. Nenechte se vysmát. Na sjezdu by nás mohlo snad jen překvapit to, kdyby se ukázal Sherlock Holmes osobně.
Michael Labutta
Zahraniční politika ČR musí pod kudlu
Nic na plat, pan prezident Miloš Zeman po návratu ze své zahraniční cesty, během které navštívil Jordánsko, nabyl neobyčejné znalosti tamějších poměrů, a tak jako odborník na slovo vzatý převzal iniciativu. Při své návštěvě Královehradeckého kraje oznámil, že ČR do této země vyšle polní nemocnici.
Michael Labutta
Pero je mocnější než meč
Vraždění v týdeníku Charlie Hebdo se do českého prostředí transformovalo v podobě startovního výstřelu, po němž se všichni snaží sebe sama trumfnout v tom, kdo přijde s bombastičtějším titulkem. Za společného jmenovatele závodů o titul xenofoba roku platí přímá úměra: čím senzačnější titulek, tím větší snůška keců pod ním.
Michael Labutta
Se „starými“ lidmi do nového roku
A je to zase tady, rok se s rokem sešel a my tak opět v tváří tvář, hledíme novému roku do očí. Jen co ale dozní zvuk dělobuchů, svištících zátek šampaňského a ráno i následná kocovina, začneme se ptát: Jakých bude nastávajících 365 dní?
Michael Labutta
Česko by potřebovalo pořádného rozhodčího – co třeba Collinu?
V pondělí si Česká republika připomněla 25 let od událostí na Národní třídě. Událostí, které se staly spouštěcím momentem revoluce, která se do dějin zapsala jako Sametová. Minulé pondělí se ale neneslo jen ve znamení happeningů a uvolněné atmosféry. Lidé si 17. listopad připomněli stojíce před sebou s červenými a zelenými lístečky.
Michael Labutta
Hospodský Palivec a pražská kavárna
Musím konstatovat, že jsem fascinován a zároveň udiven tím, jaký slovník pan prezident užívá. V mnohém mi totiž více než co jiného připomíná slovník hospodského Palivce z Dobrého vojáka Švejka.
Michael Labutta
Pane prezidente, ústavní dlaždiči
Sekunda sem, sekunda tam, jak krátký časový úsek stačí na to, aby další část majestátu spojeného s vrcholnou státní funkcí přišla na odpis. Nebylo to poprvé co prezidentská standarta dostala ránu na solar a jistě to také nebylo naposledy. Starý jezevec se zdá být plný elánu, připravený podělit se o své rozumy, tu více, tu zase méně k zamyšlení hodné. Od teď navíc tu a tam okořeněné nějakým tím peprným slovíčkem. Člověk se sám sebe v tichosti ptá: "může být hůře?". Pravda je velmi krutá - může a bude.
Michael Labutta
Všichni politici půjdou do nebe, aneb myšlenka 17. listopadu dnes
Společně s listopadem na kalendáři se v mnohých z nás začínají ozývat vzpomínky již čtvrt století staré. Ti s lepší pamětí si možná vzpomenou, že oním revolučním dnem byl pátek a ti, kteří oplývají ještě lepší pamatovací schopností si i vzpomenou na hlavní motiv tehdejších událostí. To není nic proti normálním občanům, žijící si své životy v běhu dnešního světa, nicméně, alespoň v těchto dnech je dobré připomenout si, proč tehdy tolik lidí vyšlo do ulic s jasným poselstvím komunistickému režimu: „takhle už dál ne“. 17. listopadu tak nejen že padlo „se Sovětským svazem na věčné časy“, ale zároveň s tím, lidé nahlas vyslovili to, co bylo veřejným tajemstvím, totiž že život ve lži je jen životem na půl.